Duben 2018

Uvnitř žeber

29. dubna 2018 v 23:30 | Lou |  starorůžová

Co je to?
To velké NĚCO
Vždycky to tu bylo
Spalo to
Občas mělo sny
A teď je to vzhůru
Je to v žebrech
A v konečcích prstů
Když je se mnou

Je to dramatické
S charakterem Shakespearových hrdinů
Ale neumí to zranit
Hřeje, dává naději
Chutná jako život
Znáš to taky?

L.

ta, co nás uviděla

14. dubna 2018 v 0:55
Malá
Krásná
Pihatá růže
Má trny, i já se popíchala
Má tolik lístků
A jak je křehká!
Však kdo přivoní, uvěří
Každému jejímu pohledu

ten, co si spletl středu s úterým

14. dubna 2018 v 0:52 | Lou
Černé vlasy
A ten nejzářivější úsměv, co jsem kdy viděla
Prý ho mají nejsmutnější lidé
Tak moc bych si přála, aby mezi ně nepatřil
Můj oblíbený přítel

Je jeden z mála lidí,
Kteří při dospívání neztratí inspiraci
Je sám sobě Múzou
Je pohled na jarní řeku

Zablouděný v pohádkovém lese

L.

Co chceš?

14. dubna 2018 v 0:40 | Lou |  bílá
Chci být jako umění
Umění dokáže velké věci
Vykouzlit úsměv
Donutit přemýšlet
Inspirovat
Nejvíc, co umí
Je změnit pohled na svět

To chci celou svou podstatou
Být lidem okolo kusem umění
A ukázat, odkud a kam se dívat
Aby viděli svět v celé kruté kráse
Že všech úhlů

v chrámu přírody

13. dubna 2018 v 8:50 | Lou |  mechově zelená
Listí šeptá, že jsem tu, abych žil
A abych vítal, co je před námi
Divoký, chladný vítr mě pokřtil
Vždy upřímně a skromně žehná mi

Slunce svítí tomu, kdo uvěří
Kdo poklekne a vzhlédne k výšinám
Kdo své sny a touhy světu svěří
Kdo ze sna křičí "i já lásku znám!"

Každý věří jenom své vlastní bibli
Některé z balad, jiné z sonetů
Kdyby však chtěli, sami by si všimli
Že každá pochází z jiných světů

Jediné, co zdá se společným být
Jsou milenců motlitební knížky
Co chtějí ve svých tenkých stránkách skrýt
Sny jemné jak chmýří pampelišky

V noci je šeptají svým polštářům
Ty jim pak nádherné sny nadělí
Nad ránem zapíšou je do snářů
Jen s tímhle sešitem se podělí

Není to hřích?

L.

zvednout hlavu

12. dubna 2018 v 23:54 | Lou |  zoufale sytá fialová
Beznadějná?
Ztracená?
Perfektní?
Svá
To vím
A taky vím, že když se podívám na hvězdy, všechny problémy se zcvrknou. Co je tahle modrozelená kulička ve smršti dalších, zářivých a neuvěřitelně jiných světů?
Je jedna z nich, je svá a je úžasná. A já jsem tady. A vidím tak daleko. Jen zvednout hlavu..

L.

létající polštář

10. dubna 2018 v 13:43 | Lou |  šťastná červená
Představuj si: Zmizí gravitace
Jsi jen ty a létající polštář
Věříš, není třeba navigace
Vidíš, cítíš, nic víc nemáš

Nic víc není třeba, víc však ani nejde
Vzlétáš, západ slunce, vítr v sladkých vlasech
Bojíš se, že zase všechno náhle přejde
Po těch všech nekonečných, krutých zápasech

Prosím, nikdy se nenech zastrašit
Vždy všechno krásné před starostmi skryj
Jen ty dokážeš všechno přeruši
Nikdy se nestyď za své sny a žij..

L.


slaměná obloha

9. dubna 2018 v 21:05 | Lou |  hnědá zmrzlinovýho kornoutku
tahám úsměvy z slaměného klobouku
toho po babičce, jak v něm sklízím levanduli
je jeden z těch dnů, kdy slunce odhazuje stud
a oslňuje promrzlé bytosti celou svou krásou

padám před ním na čerstvě upravený trávník
a nechávám každou buňku nasávat jaro
klobouk si srazím hluboko do čela
zavřu oči a nemůžu se nabažit zpěvu ptáků

když je otevřu, na chvíli vidím jen bílo
a pak se postupně ukáží
jsou to ona!
sluneční souhvězdí starého slamáku

chyběla jste mi!

nechte jim vesmír

9. dubna 2018 v 8:00 | Lou |  šťastná červená
v posteli snídám včerejší rozhovory
chutnají po jahodách a chardonnay
za oknem rýsují se něžné hory
chtěl bych tě líbat
však kdo ne?

prosím ne! neotvírej oči!
nejsi dost dobrá téhle Zemi
včera své rty v tvých snech jsem smočil
nic krásnější už nepřijde mi

zastavte čas a nechte vesmír vnímat
jak září hvězdy milencům
jak učí se vše s láskou příjmat
jak naslouchají jen svým snům

jak první pohledy se střetnou
jak nové světy vznikají
jak šeptají si: uteč se mnou
jak nikoho se neptají

na ničem jiném nezáleží
než nekonečnosti těch chvil
kdy ona vedle tebe leží
s jediným přáním: abys byl

L.


a o čem je život prababičko?

9. dubna 2018 v 7:58 | Lou |  modrošedá
o dělání šílenejch
zvrhlejch
neuvěřitejně krásnejch
zářivejch
třpytivejch
a hlasitejch
hloupostí
čím víc jich uděláš
tím víc žiješ

L.