Červen 2017

špatné nápady

24. června 2017 v 23:37 | Lou |  zoufale sytá fialová
nikdy nechodí samy

vždycky jsou minimálně ve dvojici
na poslední chvíli se rozdělí
a každý vleze do hlavy
jednomu ze dvou šílených lidí

a ti z toho potom mají zábavu
která nikdy není obyčejná
a která jen hodně vzácně nese vzácnost
jménem happyend

L.


hroší kůže

24. června 2017 v 23:27 | Lou |  modrošedá
zrcadlově šedá barva se vychloubavě nese rozvlněnou hladinou
v širokých kruzích se snoubí se zelenou

hroch se vynoří
a ostatním hrochům je to jedno

jen jedna hrošíce čeká, až si jí všimne
jenže hroch má jiné starosti

právě si všiml svého odrazu v jezírku
a to ho zabaví na tak dlouho

že už hrošici dojdou síly
a utopí se

a hroší kůže jí vůbec nepomůže

L.

pohled do očí

24. června 2017 v 23:18
obloha se nadechla svěžího vzduchu
nad levandulovým polem
zatím co jí potrhané mraky
které se celé ráno líně povalovaly nad jezerem
bránily ve výhledu na východ slunce

nádech trval pět sekund

pět nekonečných sekund
tak dlouho vydržela vůle překonávat
strach, který se vždycky objeví
jen v ten moment

který trvá malou věčnost

a srašně brzo končí

a o to dýl trvá

L.


děje se něco?

24. června 2017 v 23:09 | Lou |  bílá
myslíš?
já nevím
děje se toho hodně
a z tohío většina v mý hlavě
jenom v mý?

a co ta tvoje?
taky bolí?

a proč?

taky nevíš

ale jen to, že jsme oba trochu smutný, přece neznamená, že spolu nám bude líp, nebo snad jo?

L.

čtyři stačí

24. června 2017 v 23:03 | Lou
svět se houpe a srdce buší
pak smutné tóny světa umlknou
najednou zahlédneš shon duší
jak ani neví proč a kam zas jdou

počkej! vem mě s sebou dál
chci vidět všechno, co tě děsí
co tě těší a čeho by ses bál
nenechávej mě tu

L.


je zavřeno

24. června 2017 v 22:56 | Lou |  černá
Proč musí srdce vždycky být na prvním místě
a proč je rozum vždycky poslední
tohleto asi nikdo neví jistě
aspoň do té chvíle než se rozední

Paprsky postupně olizují tvojí tvář
když probouzíš se po osudné chybě
a když přijde zpráva 'jak se máš'
svědomí směje se škodolibě

ale potom zase přijde tma a noc
až chlupy zvedají se hrůzou
postupně rozum ztrácí všechnu moc
a srdce opět stává se mou můzou

a tak teď nevím co a jak
a jestli vůbec

L.

vyhodila proud

9. června 2017 v 14:05 | Lou |  černá
v ulici kde jsme si rozuměli
už nesvítí ani jedna lampa
a já mám pocit
jakoby schválně vyhodila proud
v celém městě
i za cenu toho, že se nedostane pryč

proč mě ta ulice pořád tak láká?
vždyť není na co bych tam čekal
a proč ikdyž vyrazím jinam
dojdu pokaždé sem?

asi vím proč děláš, že nechápeš
ty totiž opravdu nechápeš

L.